Nastavení směrovače ODR

V tomto tématu můžete provést rozšířenou konfiguraci směrovače ODR. Pomocí nastavení ODR můžete jemně ladit chování ODR. Zejména můžete konfigurovat připojení a požadavky na aplikační server, povolit ukládání do mezipaměti, určit požadavky, které mají být odmítnuty, definovat zpracování chybových odpovědí a určit umístění protokolů ODR.

Server ODR po vytvoření detekuje prostředí a může směrovat požadavky na server WebSphere® Application Server. ODR lze dále konfigurovat tak, aby vyhovoval specifickým požadavkům konkrétního prostředí. Konfigurace ODR v DMZ není podporována.

Chcete-li zobrazit tuto stránku administrativní konzoly, klepněte na volbu Servery > Typy serverů > Směrovače ODR > název_směrovače_odr > Vlastnosti směrovače ODR > Nastavení směrovače ODR.

Chcete-li změnit nastavení ODR, musíte mít oprávnění administrátora nebo konfigurátora.

Na stránce Konfigurace lze upravit hodnoty konfigurovatelných polí pro ODR.

Připojení k serveru obsahu

Nakonfigurujte základní parametry připojení HTTP mezi serverem proxy a servery obsahu.

Časový limit odchozích požadavků
Výchozí časový interval (v sekundách), po který ODR čeká na odezvu, než předá požadavek serveru obsahu s informací o vypršení časového limitu. Změnu této hodnoty důkladně rozvažte.
Časový limit odchozích připojení
Doba v milisekundách, po kterou ODR čeká na připojení k serveru. Po uplynutí této doby se ODR pokusí připojit k jinému serveru. Není-li k dispozici žádný jiný server, dojde k vypršení platnosti požadavku. Při nastavení hodnoty 0 použije ODR časový limit nastavený v jádru operačního systému.
Fond připojení k serveru obsahu
Volba určená pro optimalizaci, která umožňuje ukládat připojení do fondu na serveru. Do fondu může ODR ukládat připojení k soketu serveru a znovu je využívat, a tím omezuje počet vytvářených a rušených připojení. Výchozí hodnota pro maximální počet připojení k danému serveru je 0, což znamená, že počet připojení lze zvýšit podle potřeby.
Maximální počet připojení na jeden server
Maximální počet připojení k jednomu serveru obsahu, který lze uložit do fondu. Připojení k serveru obsahu ovlivňují následující přizpůsobené vlastnosti ODR:
  • key=http.maxTargetReconnects: Maximální počet opakovaných připojení ke stejnému cílovému serveru obsahu pro jeden požadavek. Výchozí hodnota je 5.
  • key=http.maxTargetRetries: Maximální počet pokusů ODR o výběr nového cílového serveru obsahu pro každý požadavek. Výchozí hodnota je 5.
  • key=http.routing.sendReverseProxyNameInHost: Určuje, zda se do záhlaví hostitele pro obsah, který není specifický pro servery obsahu WebSphere Application Server, uloží název ODR. Možné volby jsou true a false, velikost písmen není rozlišována. Výchozí hodnota je false.
  • key=http.compliance.disable: Určuje, zda je připojení ODR k serveru obsahu kompatibilní se standardem HTTP verze 1.1. Možné volby jsou true a false, velikost písmen není rozlišována. Výchozí hodnota je false.
  • key=http.compliance.via: Hodnota záhlaví VIA, které se přidá do požadavku a odezvy a zajistí kompatibilitu se standardem HTTP. Při hodnotě Null se nepřidá žádné záhlaví. V případě hodnoty true se přidá výchozí hodnota VIA. V ostatních případech se jako hodnota VIA přidá určený řetězec. Výchozí hodnota je Null.

Ukládání do mezipaměti

ODR lze nakonfigurovat tak, že ukládá obsah serverů do mezipaměti.

Standardně je ukládání obsahu do mezipaměti povoleno. Následující vlastnosti lze použít pouze v případě, že je ukládání do mezipaměti povoleno:
Povolit mezipaměť
Povoluje podporu mezipaměti pro server ODR a umožňuje ukládání statického obsahu do mezipaměti (podle definice ve specifikaci HTTP 1.1).
Název instance mezipaměti
Instance mezipaměti dynamických objektů, která je konfigurována ve volbě Prostředky > Instance mezipaměti > Instance mezipaměti objektu a která slouží k ukládání všech odezev statického a dynamického obsahu do mezipaměti. Tato instance mezipaměti objektů musí být nastavena tak, aby podporovala nová aplikační programová rozhraní NIO (New I/0).
Ukládat do mezipaměti obsah SSL
Určuje, zda se mají ukládat odezvy od připojení SSL klientů serveru ODR v případě, že tato připojení server ODR ukončil.
Agresivní režim mezipaměti
Zajišťuje ukládání odpovědí HTTP do mezipaměti, které by se standardně neukládaly. Při optimalizaci ukládání do mezipaměti může dojít k porušení pravidel ukládání, která specifikuje protokol HTTP 1.1.
Ukládat do mezipaměti dynamický obsah
Určuje, zda se bude ukládat dynamický obsah generovaný aplikačními servery WebSphere Application Server verze 6.02 nebo vyšší. Obsah generovaný servery obsahu s nižší verzí než WebSphere Application Server verze 6.02 nelze do mezipaměti ukládat.
Ukládat aktualizační identifikátory URI
Při ukládání dynamického obsahu do mezipaměti je toto relativní identifikátor URI nainstalované aplikace serveru obsahu, která se používá k zneplatnění položek mezipaměti.

Zásada komprese

Umožňuje komprimaci těle zprávy odpovědi HTTP před odesláním klientovi.

gzip-only
Komprimace odpovědi pomocí komprimačního mechanizmu gzip. Odpověď je komprimována pouze tehdy, pokud je to přijatelné pro klienta, a to na základě záhlaví požadavku Akceptovat kódování.
deflate-only
Komprimace odpovědi pomocí komprimačního mechanizmu deflate. Odpověď je komprimována pouze tehdy, pokud je to přijatelné pro klienta, a to na základě záhlaví požadavku Akceptovat kódování.
auto-only
Podle předvoleb klienta se použije se buďto gzip, deflate, nebo žádná komprimace

Vyloučení

ODR kontroluje všechny příchozí požadavky. Můžete definovat určité metody vyloučení, a pokud požadovaná metoda HTTP odpovídá nastavené metodě pro vyloučení, ODR odmítne požadavky s chybou METHOD DISALLOWED.

Zakázané metody HTTP
Ve výchozím nastavení jsou zakázány metody CONNECT, PUT a DELETE.

Protokolování

Požadavky HTTP se ukládají do jednoho ze tří protokolů: proxy, cache a local. Konfigurace lokálního protokolu není k dispozici v administrativní konzole, ale je k dispozici ve složce ${SERVER_LOG_ROOT}/local.log. Umístění tohoto protokolu nastavíte úpravou přizpůsobené vlastnosti http.log.localFileName na cestu k souboru. Obsah jednotlivých protokolů je formátován pomocí společného formátu protokolu NCSA (National Center for Supercomputing Applications).

Povolit protokolování přístupu
Touto volbou povolíte protokolování.
Maximální velikost protokolu přístupu
Maximální velikost protokolu v megabajtech (MB). Výchozím nastavením je 25 MB.
Protokol přístupu k serveru proxy
Zaznamenává odpovědi přijaté od vzdálených serverů.
Protokol přístupu k mezipaměti
Zaznamenává odpovědi, které jsou obsluhovány z lokální mezipaměti.
Protokol lokálního přístupu
Obsahuje název lokálního protokolu. Hodnota NULL označuje, že je použit výchozí protokol ${SERVER_LOG_ROOT}/local.log. Zaznamenává všechny lokální odpovědi, které nejsou ukládány do mezipaměti, například přesměrování a interní chyby. Tento obsah nepochází z mezipaměti ODR.

Zabezpečení

Tento oddíl popisuje nastavení voleb zabezpečení.

Důvěryhodné servery proxy zabezpečení
Některé topologie mají povolenou další vrstvu směrování nad ODR. Například webové servery čtou příchozí požadavky, aby ověřily, na který ODR jsou směrovány. Toto konfigurační pole povoluje, aby požadavek zpracovaly jiné mezičlánky než ODR, tím, že serveru ODR explicitně sdělí, aby jim důvěřoval. Do pole zadejte adresu IP nebo úplný název hostitele.

Konfigurační zásada modulu plug-in serveru proxy

Generování konfigurace modulu plug-in
Pomocí tohoto parametru můžete generovat konfigurační souboru modulu plug-in serveru ODR, který lze použít na webovém serveru implementovaném před serverem ODR. Modul plug-in může určit adresu URI, kterou zpracovává server ODR místo aplikačního serveru. Modul plug-in může určit koncový bod nebo hranice ODR, takže může správně směrovat přijaté požadavky na ODR. Tato funkce je užitečná pro uživatele, kteří chtějí implementovat prověřený webový server do demilitarizované zóny DMZ s možností plného využití funkcí ODR. Pamatujte na to, že konfigurace ODR v DMZ není podporována.

Můžete definovat úroveň, se kterou se má modul plug-in generovat. Pro oblast buňky generuje ODR konfiguraci modulu plug-in, která obsahuje všechny identifikátory URI spravované všemi ODR v buňce. Pro oblast uzlu obsahuje konfigurační soubor modulu plug-in všechny identifikátory URI spravované všemi ODR definovanými ve stejném uzlu jako ODR, který modul plug-in generuje. Navíc, veškerý provoz směrovaný konfiguračním souborem modulu plug-in je směrován pouze přes směrovače ODR ve stejném uzlu, jako je tento ODR. Pro oblast serveru obsahuje konfigurační soubor modulu plug-in všechny identifikátory URI spravované pouze směrovačem ODR, který modul plug-in generuje, a veškerý provoz směrovaný konfiguračním souborem modulu plug-in je směrován pouze přes tento ODR.

Skript změn konfigurace modulu plug-in
Určuje cestu ke skriptu, který je spuštěn po vygenerování konfigurace modulu plug-in produktu WebSphere Application Server.

Zásada vlastních chybových stránek

Toto pole umožňuje použít vlastní chybové stránky v případě, kdy při zpracování požadavku dojde k chybě.

Ve výchozím stavu se negenerují žádné přizpůsobené chybové stránky. Následující vlastnosti umožňují použít přizpůsobené chybové stránky v situaci, kdy při zpracování požadavku dojde k chybám:
Identifikátor URI aplikace generující chybové stránky
Pokud není uveden platný identifikátor URI k instalované aplikaci, zásada přizpůsobené chybové stránky nezajistí zpracování požadavků.
Zpracování vzdálených chyb
Pokud tato volba není vybrána, jsou chybové stavové kódy odpovědi HTTP obsluhovány pouze v situaci, kdy směrovač ODR vygeneruje odezvu na chybu. Pokud je tato volba vybrána, jsou chybové stavové kódy HTTP obsluhovány v případě, kdy směrovač ODR nebo aplikační server vygeneruje odezvu na chybu. Doporučeným způsobem je konfigurovat aplikaci chybové stránky na stejném fyzickém počítači, na kterém je spuštěný ODR.
Záhlaví předávaná aplikaci chybové stránky
Určuje další hodnoty záhlaví z požadavku klienta, které se postoupí aplikaci chybové stránky jako parametry dotazu. Kromě konfigurovaných parametrů jsou aplikaci chybové stránky vždy předány také parametry dotazu responseCode a URI. Parametr responseCode představuje stavový kód HTTP, který se generuje interně nebo jej vrací server obsahu. Parametr URI je identifikátorem URI požadavku pro klienta.
Příklad: Identifikátor URI chybové stránky je /ErrorPageApp/ErrorPage, předávaná záhlaví obsahují Host a klient posílá následující požadavek:
GET  /house/rooms/kitchen.jpg HTTP/1.1
Host:  homeserver.companyx.com
Požadavek vede k odpovědi HTTP 404 (lokální nebo vzdálené) a identifikátor URI požadavku na aplikaci chybové stránky bude:
/ErrorPageApp/ErrorPage?responseCode=404&uri=/house/rooms/kitchen.jpg&Host= homeserver.companyx.com
Stavové kódy HTTP, které mají být rozpoznány jako chyby
Stavové kódy, pro které zásada chybové stránky poskytuje odpověď. Pokud stavový kód není určený, vrátí se původní obsah odpovědi s daným stavovým kódem. Pokud nejsou určeny stavové kódy HTTP, použije se výchozí nastavení 404 a 5XX. Místo zadání jednotlivých stavových kódů se doporučuje následující způsob pro definici rozsahu:
  • 5XX: 500-599
  • 4XX: 400-499
  • 3XX: 300-399
  • 2XX: 200-299


Název souboru: odr_settings.html